Sice to není první očkování, ale vždy byl akorát tak protivný, ovšem to, co předvádí dnes, mně přivádí k šílenství.
Bůh mi na dnešek přidělil pouze dvě hodinky spánku, to abych se nejspíš občerstvila a kdy se mi celou dobu zdálo o rakvičkách se šlehačkou a ve dvě začalo tóčo. Smraďoch je ke všemu ještě dost nachlazený a hodně kašle, takže se to krásně všechno spojilo v dokonalé slimpací manévry, kdy když se snažím vzít ho na ruce a utěšit, nohama se mi zapře do břicha, rucema do ramen, zařve, udělá HEPČÍ! a ohodí mně směsicí, o které se mi ani nesnilo. Po utření se to ještě několikrát opakuje, tudíž si za chvíli připadám, jak Krotitel duchů (pozn.: pro nevědoucí- jedná se o film ze začátku cca 90. let), a když už se na ruce nechá vzít, zvláční tak, že právě vytáhnutá buchta z trouby, je oproti němu tvrdá a začne mi šudlat do ruky nosem, kde mi zanechává dlouhatánské cestičky a mé triko za chvíli vypadá dost děsivě.
Následuje hysterická, ba přímo historická scéna, kdy uřvanec ječí, co mu síly stačí, střídavě rudne a flekatí se mu obličej a mezi jednotlivým nadechnutím škytne a u nosu se mu udělá bublina. Po chvilce začnu být zoufalá, protože nejsem na takové reakce zvyklá, jak říkám- od malička je hodný a usměvavý, a začnu být mírně otupělá. Vrazím mu mlíko, což ho, než ho vycucá, na chvíli uklidní a hlavně se mu tím zacpe pusa a mně tím dopřeje čas na nadechnutí a vyzunknutí toho studeného kafe, které jsem si bláhově udělala, načež se na něm udělal leda škraloup a následně toho špunta začnu šmrdolit rukou po zádech, aby se uklidnil, čímž akorát zvýším frekvenci škytání, jeliož jsem zjistila, že čím víc si Smraďocha všímám, tím více ječí, až se hory zelenají.
Teď z toho řevu na chvíli omdlel, venku začíná svítat, ale to se pouze domnívám, jelikož přes vzduch, který by se dal krájet (smog) a pytle pod očima není vidět na špičku nosu.
Doufám, že ho to brzy přjede a zase bude ten milý, malý chlapeček, protože jinak maminku odvezou na vyšetření k psychiatrovi.
Chtěla bych být na chvíli tatínkem, který je v ložnici zavrtaný v teplém lůžku a o ničem nemá ani potuchy... A jestli mi dneska tatínek řekne, že jsem krásná a náramně mi to sluší, tak ho nejspíše pošlu do tmy :-)
PS: Pro poznámky, jaká nejsem hrůza, že jsem nechala naočkovat nemocné dítě - NE. Očkován byl před týdnem, reakce se dostavila včil a mezitím se nachladil. Děkuji za pochopení.
Autor:
Zuzana Kuříková
30. 01. 2012
autorka je členkou Mimi klubu
Sdílet článek:Facebook Linkuj.cz Poslat článek e-mailem
Úvodní strana Blogující rodiče Blogující rodiče Opotřebovaná matka
Přihlásit