Mimi klub

18. března, 07.30 hod. (2. měsíc)

Je mi 42 let, jsem pohlaví mužského a mám vedle sebe již 7 let krásnou ženu, která je o 10 let mladší. Poslední čtyři roky jsme si se Símou přáli, aby se naše rodina rozrostla o dalšího člena. A právě proto stojím frontu v nedaleké lékárně na těhotenský test. Mám dnes jako každé ráno pocit, že tentokrát to určitě vyjde! Je mi už nějakou dobu trochu mdlo a na zvracení.

4. dubna, 06.30 hod. (3. měsíc)

Síma stojí v kuchyni před ledničkou a viditelně vede vnitřní boj: když ledničku neotevře a nedá si z ní něco k snídani, brzy se pozvrací. Pokud ji otevře a ucítí její obsah, pozvrací se taky.

Už pár týdnů víme, že se nám splnilo největší přání, že jsme těhotní. Musím se přiznat, že jsem netušil, že některé tak krásné věci jsou tak … tak… těžké.

A také už vím, že není úplně nejlepší ptát se hned po návratu z natáčení Símy, cože celý den dělala a co si dáme k večeřičce!

Zatím ještě náš stav před veřejností tajíme. Určitě je to dílem z pověrčivosti, abychom nezakřikli, ale také proto, že se Síma nějak necítí na pořádnou oslavu. Těhotenství ženy fakt mění.

12. května, 22.30 hod. (4. měsíc)

Miminku se podle ošetřujícího lékaře i ultrazvuku daří skvěle, Síma už začala zvládat dostávat z části potravu i do sebe, obdržela i těhotenský průkaz, takže ji doma musím pouštět sednout a vše se zdá být zalité sluncem. Tedy kdyby se Símě náhle zajímavým způsobem nezlepšil čich. Bohužel ji ale vůbec nic nevoní. Nevoní jí tělové mléko, smrdí jí osvěžovač vzduchu, a prý vyloženě čpí i čerstvý chléb s máslem. Jediné, co jí voní, je můj tělový šampón. Chodí si k němu každou chvíli čichat. Snažím se nedat najevo, že se obávám, aby ho nezačala pít. Snažím se být usměvavý, zábavný, milý, tolerantní, chápající, všímavý a …. tak. Síma dokáže během chvilky změnit náladu o 180°. Což mne sice trochu rozhazuje, ale stále platí předešlá věta. Také jsem si už zvykl, že i vnímání barev se posunulo, takže modrou chápe zásadně jen jako bleděmodrou, sice občas s nádechem do oranžové s červenohnědou, ale to se stejně vždy rychle změní.

A protože právě teď usnula, rychle překontroluji barvu psů – v pohodě.

23. června, 12.00 hod. (5. měsíc)

Miminko společně se Símou krásně prospívají, a já už se naučil chápat, že když na Símě spočinu laskavým pohledem, něžně ji pohladím po vlasech a tlumeným hlasem tvrdím, jak je krásná, jak se mění před očima, že skutečně nemůže zareagovat jinak, než jako bych jí řekl, že je tlustá a čím dál tlustší. Fakt to chápu.

Síma je teď mnohem citlivější, párkrát jsem ji přistihl, že plakala i u televizních zpráv a jednou u reklamy na fialovou krávu. Zřejmě i proto jsem jí svatosvatě slíbil, že na motorku už nikdy nesednu a že ji i v dohledné době prodám.

16. července, 09.45 hod. (6. měsíc)

Právě jsme se na návštěvě u našeho ošetřujícího lékaře dozvěděli, že je se zdravím (obou) vše v naprostém pořádku, a jako by těch dobrých zpráv nebylo dost: dokonce i pohlaví dítěte!!! Tedy abych se přiznal, trochu jsem v tom měl ze začátku hokej, ale teď už vím, že se nám jistě nenarodí kluk bez camfrňouska, ale že to bude holčička. Taky bez toho camfr …však víte!

Cítil jsem se tak nádherně, že jsem se o své štěstí musel s někým podělit. Odnesly to prodavačky v obchodech s dětským oblečením, hračkami, apod. A já si na oplátku hodně často odnášel domů různé do růžova laděné nádhernosti, včetně možná poněkud předčasné (ale fakt úžasné!!) školní tašky.

7. srpna, 16.42 hod. (7. měsíc)

Všichni jsme zdraví. Je pravda, že někteří z nás i o trochu zdravější. A Síma stále stejně citlivá. U reklamy pláče bez ohledu na barvy libovolného zvířete. Jen mi úplně není jasné, proč ji tak dojalo, že do makového koláče patří spíš cukr moučka než krystal. Udělal jsem pár rázných škrtů v mém pracovním diáři, a tak jsem se mohl vrhnout do úprav dětského pokoje. Osobně jsem jej vymaloval a dokonce se i podařilo trefit ten správný odstín. Myslím, že už teď Síma nepochybuje, kdo je tím nejsprávnějším budoucím otcem na světě!!!

21. září, 11.58 hod. (8. měsíc)

Dnes se Síma rozhodla, že už na sebe nevezme ty gumové punčochy, které jí předepsal doktor. Asi se bojí, že by jí mohly zůstat vytlačené uprostřed stehen takové roztomilé červené otlaky. Je fakt, že tyhle punčochy nejsou tak hezké, jako ty, co jsem jí koupil, s tou černou krajkou, takže mi to až tolik nevadí. Velkou radost mi ale udělalo, že si můžeme kupovat se Símou jednu velikost riflí. Nicméně Síma z toho zas až tak velkou radost neměla. Už jsem to říkal: ženy gravidita hodně změní!

19. října, 04.25 hod. (9. měsíc)

Blíží se termín porodu, ale myslím, že to oba zvládáme velmi dobře. Někdy spolu zažíváme i spoustu legrace, třeba když se Síma snaží si na jedno nadechnutí zapnout boty. Vždycky si vzpomenu na tu skvělou historku pana Menšíka o jeho tatínkovi. Včera jsem to nevydržel a při několikerém potápění Sími k botám jsem jí tu historku připomněl. Je zajímavé, že i když spolu dva lidé tráví spoustu času, že se asi nikdy úplně nepoznají. Fakt jsem až dosud netušil, že Síma nemá pana Menšíka ráda. 

Začátek listopadu (konec 9. měsíce)

Štěstí, které jsem zažíval při porodu a když prvně Claudie zakřičela, bylo nevýslovné. Ale abych se přiznal, nebylo to jen štěstí, ale i trochu strach a taková ta trošku mužská hysterie, protože každém chlap je trošku hysterický, prostě všechno ten den bylo hrozně napjaté, hrozně čerstvé, hrozně jasné, mělo to prostě svoji vůni. A já měl v náručí svou dceru Claudii, do které jsem se v ten okamžik na věky a neodvolatelně zamiloval.  Trochu mi kalilo všechno to štěstí pomyšlení, že musím z porodnice odjíždět za prací a k tomu všemu ještě dokazovat, že správný chlap narození dcery rozhodně musí oslavit.

Ale za pár dní jsem se cítil skutečně jako král. Pyšně jsem si vezl domů dvě princezny.

• Poslat článek emailem
• Linkuj.cz
• Facebook